První pokusy o portrét a kurz kreslení
Jak z předchozích příběhů vyplývá – jsem samouk. Když se mě někdo na moje kresby nebo obrazy ptá, říkám, že to ke mně prostě přišlo. Přišel nápad to zkusit a od tý doby vlastně stále zkouším a zkouším a protože při tom cítím neuvěřitelnou energii, tak zkouším poměrně často. Myšlenka jít na nějaký kurz přišla poměrně rychle, ale nijak aktivně jsem si žádný nehledala. Takový to „jojo, to by bylo dobrý, někdy se po nějakým kouknu“.. však to určitě taky znáte 🙂
Když jsem zkoušela kreslit ty oči a pusy (viz dřívější článek), říkala jsem si, co takhle zkusit celý portrét. A tak jsem si našla na internetu fotku ženy, která se mi líbila a zkusila to. Jednalo se o Meghan a na to, že to byl první pokus o portrét, tak myslím, že se povedl.
Když jsem pak zkoušela další portréty, tak už se mi moc nedařilo. Nutno říct, že jsem vždy začala očima, od nich přešla k nosu a od něj k puse a pak dokreslila zbytek. Nojo, jenže on stačí třeba milimetr a rázem je výsledek jiný, než byl záměr. A tak se stalo, že jsem nakreslila pár portrétů neznámých žen, které vyšly jinak (i když není předloha, je vidět, že na těch tvářích něco nesedí…)
Tak jsem sedla k youtube a prošla si pár videí s kresbou portrétu. Vždycky jsem ale narazila na video, kde kreslí už zkušený člověk a stačí mu udělat si lehce skicu a pak už upřesňovat. Což pro mne ale bylo neproveditelný. Vyřešila jsem to tak, že jsem si kreslila vymyšlené tváře a dávala tomu čas.
Mezitím jsem ale měla narozeniny a dostala od svého muže kurz kresby pravou hemisférou. Protože byl víkendový, chtěla jsem na něj jít u nás v Chrudimi, což ale znamenalo počkat si víc než půl roku…ale víte, jak to je..kdo si počká….alespoň jsem měla čas zkoušet si ty vymyšlené tváře.
Kurz byl moc fajn – dobrá lektorka a fajn parta lidí. První den jsme si zkusili hned na začátku nakreslit portrét. Pak jsme probírali techniky kresby, důležitost směru tahu tužkou, měkkost tužky, gumy atd, ale hlavně a pro mne nejdůležitější věc z celého kurzu: naučili jsme se měřit.
A s těmito zkušenostmi jsme pak na konci kurzu kreslili opět ten samý portrét, abychom měli porovnání.
Přijde mi to neuvěřitelný….rozdíl mezi těmi portréty je jen pár hodin a je tam takový rozdíl.
Byla jsem nadšená….nadšená, že už vím, jak na to…že to není nic složitýho.
Pokud někdo z vás uvažuje, že by chtěl kreslit nebo malovat, tak opravdu doporučuju zajít na kurz…za ty dva dny jsme všichni udělali fakt pokrok, ušetříte spoustu času zjišťováním, jak na to a jak uvidíte ten velký pokrok, dostanete ještě větší chuť kreslit a malovat 🙂
Maky
Pingback: První portréty podle fotky | Makybakyart.cz