My own Teeś
Já vím, čeština je krásná, ale v tomhle případě mi to v tý angličtině prostě zní a pasuje k tomu líp. A co se za tím vlastně skrývá?
No…já nikdy nepodlíhala žádným módním trendům. Nemám ráda, když lidi chodí houfně oblečeni v tom samém. Nosím to, co se mi líbí bez ohledu na módní vlny. Třeba na střední škole jsem občas nosila pánskou bílou košili a kravatu (dnes už by to nejspíš nikoho nepřekvapilo, ale ono už to je docela dost let zpátky :-))…prostě jsem se vždy řídila a řídím tím, na co mám chuť a v čem se cítím dobře. Což teda masově prodávaný trička se stejnými obrázky a nápisy nejsou.
A tak mě napadlo si nechat na tričko natisknout vlastní obrázek. Našla jsem si na internetu portál, kam se nahraje obrázek a vybere tričko. Za pár dní dorazil balíček. Když si kupujete online oblečení, vždycky je určitá nervozita, zda ten kousek bude vypadat tak, jak na shopu a jestli bude sedět. V tomhle případě se ještě přidává nervozita, jestli ten obrázek vyjde tak, jak má. Ale pak po rozbalení následuje zase obrovská radost, když to všechno vyjde. A tak jsem po rozbalení balíčku skákala radostí, když jsem držela v ruce mé první vlastní tričko a byla to tato mrkačka.
Musím přiznat, že mi dělalo neskutečně dobře, když jsem ho oblíkla a lidi na ulici se na něj se zálibou dívali a nebo mi pár lidí v práci řeklo, že mám fakt dobrý tričko. A tak netrvalo dlouho a nechala jsem si udělat další, tentokrát tílka.
Vlastní tričko je i super dárek. Protože jsem měla už nějakou dobu nakreslený oči naší Zuzky, tak pak dostala k narozeninám tričko právě se svýma očima a myslím, že ho hrdě nosí. Kamarádka si zase sama vybrala, který mý obrázky chce na jaký trička a tak v létě občas nosí moje originální kousky:-)
Když jsem pak začala malovat plátna, bylo jasný, že některý vybraný obrazy si nechám natisknout zase, ale tentokrát jsem zkusila i mikinu a triko s dlouhým rukávem.
A proč vlastně? Jednak je to super propagace – můžu tak ukázat, co dělám a získat tím i reakce na moje obrázky. A druhak, jak už jsem psala, mám ráda originalitu. V záplavě masově vyráběného oblečení je úžasný pocit, když mám na sobě něco, k čemu jsem sama přispěla…něco, co je moje a mám to jen já. To se úplně jinak nosí….. Což mi připomíná, že už jsem si dlooouho nenechala nic natisknout 😀
Maky
Pingback: První obraz | Makybakyart.cz