Nejlepší je začít od začátku, že? Tak to teď budu muset „trošku“ zavzpomínat:-)
Vybaví se mi, jak v pokojíčku vodovkama a temperkama dělám obrázky, který pak schnou na topení a jsou tak nacucaný vodou, že po uschnutí jsou hrozně pokroucený. Nejčastěji to byly pokusy o koně, který jsem vždy milovala a nebo nějaké motivy z přírody.
Na základce výtvarka patřila k mým oblíbeným předmětům a naštěstí jsem měla i dobrou učitelku, která v nás tvořivost podporovala. Takže když pak měli rodiče narozeniny a nebo byly Vánoce, dávala jsem jim svý obrázky. Některý z nich mají doteď v ložnici nad postelí vystavený vedle grafik a kreseb skutečných umělců…
Suchá jehla mě obzvlášť bavila – kvůli ní jsem zůstávala i dýl ve škole, abych si mohla zkoušet tisknout – přišlo mi to prostě napínavý si připravit folii a pak čekat co z toho lisu vyleze:-)
Během základky jsem chodila i na kroužek kreslení do DDM (Dům Dětí a Mládeže – pro mladší ročníky:-)) a vybavuje se mi, že mi tam chválili stínování – to mě bavilo a baví pořád.
Doma jsme měli ještě po babičce olejový pastely Giocondy a během střední jsem malovala hlavně s nima…líbilo se mi, že nešpiní a našla si způsob, jak s nimi pracovat – jak prolínat barvy, stínovat atp. Z týhle doby se mi dochovalo taky pár obrázků:-)
Dokonce už v týhle době byl jeden pokus o kresbu části těla – přesněji ruky – a když jsem ho v deskách našla, úplně se mi vybavilo, jak jsem ho kreslila…a přitom to už je víc než 20 let…ale některý okamžiky a to, jak se v nich člověk cítí, se asi nezapomínaj…
A pak následovala poměrně dlouhá odmlka – sem tam nějaká kresbička pro dceru nebo krteček na zeď nad postýlku:-)
Ale k tomu úžasnýmu pocitu z tvoření se ještě vrátím….několikrát;-)
Maky